v krajině únor
bratři karamazovi
1.černá nevěsta
2.motýl
3.teď spíš
4.únor
5.mandarín
6.muryel
7.studené léto
8.labutí píseň
9.jezdci
10.nájemník
11.chvíle noci
12.příběh
13.podzim
kúča - kytara, zpěv
milan tokár - kytara, zpěv
destil - baskytara
jožin - bicí
mirdovo studio praha, karama rec. (c) 1997
černá nevěsta
že budeš černou nevěstou
slova jsou slzy vytrysknou
tak zavírá se země
otočíš prsten stříbrný
a zem se nakloní stromy skloní
zazvoní zvony zazvoní
dál plujou jen lodi námořní
jen námořní jen námořní
otočíš prsten stříbrný
ať zem se nakloní a stromy skloní
ať zdi se hnou a zvuky změní
a hlasy ať vzdálené jsou
jen kulisou jen k mlčení jen k mlčení
až budeš černou nevěstou
slova se řeknou slzy vytrysknou
motýl
ať šaman ať tančí a letí na plamenu svíčky
jen mlčí je motýl je motýl je na drogách sám
jen tančí a letí je motýl ke psům je zády
a na obou rukách má malovanou smrt
a na obou křídlech má tetovanou smrt
ta smrt jde cestou žhavého železa
manitú manitú manitú
jsi velký jsi moudrý jsi dobrý jsi spravedlivý
na nebi ach v mracích vidím mnoho temně rudých míst
na nebi ach v mracích vidím temná místa
j. f. cooper
teď spíš
teď spíš
a voda pomalu míjí břeh
a nevrací se zpátky
tak za sto let tak za sto let tak za sto let
teď spíš
a nebe bělá na oknech
a je slyšet zpěv zvenku je slyšet zpěv
slyšíš je ráno na doslech
teď spíš
ještě je horká tvoje krev
víš než zítra zčerná v obrazech
zaschne a zčerná v obrazech toho rána
únor
únor
to přec každý ví že je měsíc mezi světy
mezi světy leží leží únor
to přec každý ví že je někdy mezi
únorový svět už zívá
mezi světy se skrývám
stojím tu ve větru stojím tu na mezi
mezi světy mezi světy ležím tu
jen jednou kvadro zahraje nám zmrzlý praskot
ve večerní obloze září hvězdy nejen ostře
únorový svět už zívá k pokání nás vyzývá
ještě chvíli zářit bude než sestoupí shůry mír
to přec každý ví
že je měsíc mezi světy
mezi světy ležím ležím tu v únor
to přec každý ví že je to jenon měkdy
tokár
jezdci
tmou bouře duní tmou
bouře duní tmou
jak cestou ztracenou
jak stíny jdou
jsou očím přikryté jak pláštěm
clonou dešťovou
bouře duní tmou
až oči přivyknou
kdo blíž přijedou
kdo neztratí se dřív
ze tmy se vynoří
jsou v horkých na zchvácených koních
jezdci tajemní
a hřmí jen hřmí
ví kdo kolik už dní
déšť padá studený
i je průvod tajemný
je průvod v promáčených lesích
dávno ztracený
bouře duní tmou
i je ráno šedivé
i konec cesty té
konec který není cíl
kam jednou dorazí
jezero ukrývá se v lesích
v něm zámek prastarý
konec cesty té
podle the doors kúča >>>
příběh
to měl být dlouhý a tichý příběh
o kterém vlastně nevíš ani nevíš
na to se neohlížej jiný příběh
sama teď spíš
a někde na půlnoci stojí dům
tam slétají se ptáci
pak věci za půlnocí jsou
chvíle noci
nadešla chvíle noci
bijí paprsky luny
do kovadliny z polotmy
nadešla chvíle noci
veliký strom se odívá
do písní skrytých pod slovy
nadešla chvíle noci
kdybys tak přišla za mnou
stezku ti vánek prochodí
našla bys mě jak pláču
pod vysokými topoly
ach ty snědá jak pláču
pod vysokými topoly
f. g. lorca