tisk
bratři karamazovi
igor nováček, bod návratu
o českokrumlovských bratrech karamazových čteme často v souvislosti s návazností na starý český underground. že tomu nebylo příliš často z pera renomovaných hudebních kritiků, jakoby jisté oprávněnosti této teze nahrává. možná, že více než o hudebních schopnostech skupiny se totiž tradují neuvěřitelné historky z hodně nespoutaného života některých členů kapely, k uchopení podstaty jejich tvorby to však jakoby patřilo. i proto nepřekvapí, že jedni z největších magorových oblíbenců navazují na underground především z hlediska niterné poetiky, přestože autor textové složky písní kůča o jejich uměleckých kvalitách příliš nepřemýšlí. a i když oproti sevřeným tvarům hudebního projevu dřívějšího androše skupina sahá po mnohem přístupnější formě v podobě dnes již klasických hardrockových a bluesových formulí 70. let, jejich tvorba i tak působí autenticky a přesvědčivě.
na svém aktuálním albu bod návratu skupina navíc skutečně dozrává. kromě údernějších skladeb s tvrdým rockovým drajvem (včetně neodmyslitelného(?) kytarového sóla) v duchu již zmiňovaných 70. let (domy) či slovanskou melodikou ovlivněného "elektrifikovaného blues" (mrtví milenci, nebolí) se pak především v druhé části alba představuje v nezvykle křehké a intimní podobě. v bylo jitro mísí bluesové cítění s domácím folkem, v jediné temnější písni alba svíce (snad nejvíce navazující na již zmiňovaný domácí underground) zase nabízí solidní porci psychedelie. bratři karamazovi však ani v této podobě nezapomínají na tradiční rockové odkazy. v jediné instrumentálce alba - v jiskrné v dešti pěknou souhrou španělky a perkusí jakoby vzdáleně vzdávali hold třetímu albu slavných led zeppelin, naopak velice odvážně si počínají v latinsky zpívané "cover-verzi" slavné norwegian wood z dílny johna lennona a paula mccartneyho (salve regina).
snad nejpřekvapivějším zjištěním je však to, že bratři karamazovi dokáží vyprodukovat i skutečný hit v tom nejlepším slova smyslu. pakliže v případě mrtvých milenců je to díky výraznému refrénu, připomínajícímu hudbu praha a mňágu a žďorp najednou, optimistická folkovka bratříček je peckou k nepřeslechnutí. většina z kapel současné (fúzující) folkové scény při ní může jen závistí blednout...
recept je přitom prostý, stejně jako je - při vší úctě - prostá i hudba bratří karamazových. přes použití stokrát slyšených motivů a postupů, přes (nebo právě pro) úsporné aranže a jistou dávku naivity jsou totiž jejích největšími devízami přirozenost, nevykalkulovanost a neobvyklá porce skutečné poetičnosti. i díky tomu patří bod návratu k nejvýraznějším domácím rockovým nahrávkám letošního roku.
igor nováček, freemusic 11. 10. 2005
související články:
úterý 11. října 2005